25 let Charity Znojmo

 

Dne 15. února 2018 slavíme 25 let!

Postní almužna 2018

Dárcovská SMS

Zašlete dárcovskou SMS na 87 777 dle Vašeho výběru v hodnotě 30, 60, nebo 90, Kč ve tvaru:

  • DMS RYBA 30
  • DMS RYBA 60
  • DMS RYBA 90

Děkujeme!

Celoroční sbírka potravin

Pronájem zasedací a školící místnosti

Příběh „bulimičky“ v Klubu Coolna měl úspěch

 Ve středu 23.3.2016 zavítala do Klubu Coolna Znojmo žena, která sdílela svůj autentický příběh, kdy bojovala několik let s bulimií. Zajímavé povídání s preventivních charakterem o této nemoci a doporučení, jak tomu předejít nebo jak je to životu nebezpečné si přišlo vyslechnout 15 žen.  

 

 

Co je bulimie? Jaké jsou poruchy příjmu potravy? Čeho si všímat z pozice rodiče? Jak je těžké si přiznat, že má někdo poruchy příjmu potravy? Co dělat, když si to u někoho všimneme a jak si toho všimnout? Spoustu těchto otázek i jiných bylo zodpovězeno v rámci příjemného středečního odpoledne. Na základě tohoto setkání vznikl i tento rozhovor mezi vedoucím nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Mgr. Robertem Kneblem s Michaelou Michalcovou, která o sobě říká: „8 let jsem bojovala s bulimií a 9 let jsem zdravá.“

 

Můžeš nám říct, co je bulimie?

Bulimie je porucha příjmu potravy. Může mít více forem spojených s přejídáním. Je to vlastně závislost, se kterou člověk nemůže jednoduše přestat. Bulimie (stejně jako ostatní formy poruch příjmu potravy /dále jen PPP/ nebo obecně závislostí) je nemoc, která člověku totálně odrovná psychiku. Zúží se vám vnímání, soustředíte se jen na své tělo a na jídlo a chováte se přesně tak, jak vám diktuje vaše nemoc.

Je snadné poznat bulimičku? Jak to bylo u Tebe?

Pro mě bulimie znamenala osm let, během kterých jsem navenek fungovala „normálně“. Běžné pro mě bylo se přejídat a pak zvracet. Nejdřív jednou za čas s šílenými výčitkami, potom i několikrát denně. Není to tak, že bulimička zvrací po každém jídle. Tedy, alespoň většinou ze začátku ne. Jak nemoc pokračuje, už si neuvědomíte, co je a co není normální. Takže mi časem přišlo třeba normální jít s kamarádkou do cukrárny, dát si tři zákusky, vyzvracet se a objednat si další dva. Za těch osm let byly i několikaměsíční pauzy, kdy jsem nezvracela a srovnala se mi i psychika, ale nemoci stačila jakákoli „záminka“, aby se vrátila zpátky.

Jak je to teď?

Devět let nezvracím. To ale neznamená, že jsem zdravá. Kolotoč bulimie je zrádný. Pokud se z něj člověku podaří vyskočit, balancuje už po zbytek života na hraně. Tak, jako se vyléčený alkoholik už nikdy nemůže napít, musí být i vyléčená bulimička stále ve střehu. Nezřídka jedna závislost vyvolá druhou. Já jsem začala kouřit - skoro hned, když jsem přestala zvracet. Téhle berličky jsem se ještě nezbavila. A je tady spousta dalších věcí, které nejsou úplně „normální“ a člověk, který tímhle peklem neprošel, je někdy těžko pochopí.

Rozhodla jsi se, že svým osobním příběhem budeš sdělovat, jak zrádná nemoc to je, můžeš přiblížit svůj projekt?

Název projektu, který vše zastřešuje je „Zn. Ideál“ a vznikl na podzim jako spontánní nápad, kdy jsem chtěla nafotit své kamarádky a ukázat, že každá žena je krásná bez ohledu na „ideální“ modelkovské míry. I když jsem s plánovaným focením ještě nezačala, otevřela se mi tahle cesta. Přitom jsem s tímhle příběhem chtěla vyjít ven už před mnoha lety. Chtěla jsem napsat knížku o tom, jaké to je „po nemoci“. Moje hlava totiž z bulimie plynule přešla do depresí – ty už jsem zřejmě měla celou dobu, ale bez bulimie o sobě dávaly (a stále dávají) mnohem více vědět. Musela jsem si ale ještě ujít pořádný kus cesty, aby mě to do tohohle projektu „pustilo“. Myslím, že kdybych začala přednášet dřív, neustojím to.

Pro jakou cílovou skupinu chceš projekt rozjet? Rodiče, studenti, žáci?

Původní plán projektu Zn.Ideál byly přednášky pro rodiče, hlavně na prvním stupni základních škol, ale v podstatě to nijak omezené není. Chci s nimi mluvit o tom, co jim neřeknou jejich dcery, které bulimii nebo podobný problém mají. O věcech, které se nedozvědí od psychologa, který si sám PPP neprošel. Chci mluvit o tom, jak se ke svým dcerám chovat, aby třeba nemoc vůbec nemusela vzniknout. U mě sice naplno propukla až v patnácti letech, ale nemocná jsem byla mnohem dřív, vzhled jsem řešila zhruba od jedenácti. To je ten kritický věk, kdy se to v hlavě holky může hodně zvrtnout. Těch témat, o kterých chci mluvit s rodiči, je hodně a bude to hodně otevřené povídání. Takové otázky o těle, na tělo J

Přednášky pro holky budou trochu jiné. Nehraju si na hrdinku, která říká: „Zvládla jsem to, vyléčila jsem se.“ To by mohl být pro někoho návod na to, jak se stát bulimičkou snadno a rychle. S dívkami mluvím o tom, že život s nemocí je zúžený jen na jídlo a vzhled, přitom by mohly dávat čas a energii do spousty jiných věcí. Mluvím napřímo i o tom, že ani po vyléčení to není zrovna jednoduché. Psychika je rozhozená na nesmírně dlouhou dobu. Říkám jim o tom, jak mi nemoc (ať už bulimie nebo to, čemu říkám deprese) vzala třeba přátele, imunitu nebo hned několik vztahů. Taky se snažím mluvit o tom, jak je důležité se přehnaně moc neřešit a přijmout sebe sama. Zní to jako největší klišé na světě, ale bez tohohle přístupu se člověk pořád motá v kruhu.  

Dnes to byla pro Tebe první vlaštovka, první zkušenost. Kladné ohlasy z řad mých kolegyň, ze strany uživatelek Klubu Coolna Znojmo i náhodně příchozích, jakou máš tedy představu dál o projektu Zn. Ideál? Prozradíš nám něco?

Nejsem psycholog ani psychiatr a nemám jakoukoli odbornost. Proto se předem snažím kontaktovat ty, kteří tuhle pomoc nabídnout můžou. Ať už budou na přednáškách se mnou, aby mohli odpovídat na odbornější otázky, nebo na ně jednoduše předám kontakty. Existují specializované poradny pro PPP, ty ale nepokrývají celou republiku a je dobré vědět o spolehlivých lidech, které máte nejblíž.

Ráda bych spolupracovala se školami, třeba formou „speciálních“ rodičovských schůzek nebo přednášek pro žáky, pokud tomu budou učitelé otevření. Jsem vděčná i za možnost přednášet v klubech typu Coolna. Těch možností, kam s „Ideálem“ jít, je spousta. Myslím, že tohle téma, i když je těžké, si může najít své posluchače i v kavárnách nebo v čajovnách a přijde k těm, ke kterým má přijít. Zatím nemám webové stránky a funguju hlavně na Facebooku, kde je projekt jako Zn.Ideál. Ráda se s kýmkoli domluvím na další přednášky. Vyprávím ten příběh proto, aby jej ostatní nemuseli žít.

Děkuji Ti za rozhovor a těšíme se na další spolupráci s Tebou.

Mgr. Robert Knebl

vedoucí služby

Kdo je Michaela Michalcová?

Narozená ve Znojmě r. 1984, redaktorka a copywriterka na volné noze. Pracovala v novinách i televizním zpravodajství, v kavárnách i neziskovkách. Osm let bojovala s bulimií, devět let je zdravá.

Kontakt: Facebook/Zn.Ideal, e-mail: misa.michalcova@gmail.com