Muž, 49 let

s ukončeným středním odborným vzděláním bez maturity, s lehkou mentální retardací a duševním onemocněním.

Vyučil se jako obráběč kovů. Potíže zaznamenal již ve škole, problémy šikanou a následně při nástupu na vojenskou službu. Ta neproběhla, pro psychické potíže. Neměl nikdy žádné kamarády, byl samotář. Stále se cítil unavený a nevýkonný.

Profese, které se věnoval, byly pro něj nevhodné, z důvodu směnného provozu, hlučného prostředí, nároků na rychlé pracovní tempo s nutností obsluhovat pracovní stroje a zapamatovat si složité pracovní postupy. V průběhu života stále zkoušel různá zaměstnání, opakovaly se neúspěchy. Měl narušený výkon většiny denních aktivit. Měl potíže s orientací ve dnech a čase. Nedokázal odhadnout kolik času, bude potřebovat na aktivitu a cestu, kterou si naplánuje. S tím souvisely i potíže v předchozích zaměstnáních. Nedokázal docházet do zaměstnání v daný čas a pravidelně.

Bydlel s rodiči v rodinném domě, otec nebyl smířený s tím, že se synovi nedaří najít stálé zaměstnání. Byl finančně nezajištěný, proto ho museli rodiče stále podporovat. Neřešitelnost dané situace zhoršovala jeho psychický stav. Chodil na občasné brigády a výpomoci. Tato práce ho bavila, ale nebyl to stálý zdroj příjmů. Psychiatrickou péči vyhledal až při pobytu ve vězení. Byl odsouzen za napadení rodinného příslušníka. Po propuštění k psychiatrovi nedocházel.

      V době, kdy začal spolupracovat se službou Dílna sv. Kláry, neměl zaměstnání, stále procházel neúspěšnými pokusy zaměstnat se, neměl žádné finanční prostředky, neměl zažádáno o invalidní důchod. Svoji psychickou nemoc si vůbec nepřipouštěl. Měl velké obavy, úzkosti z toho, až tu rodiče nebudou, jak bude jeho život vypadat, jak vše zvládne. K psychiatrovi ani psychologovi nedocházel a nepřipouštěl si, že tuto podporu potřebuje.

V čem uživateli nejvíce pomáhá docházka do sociální služby Dílna sv. Kláry Znojmo?

     Ze slov uživatele: „ Viděl jsem to fyzické a nad tím psychickým jsem zavíral oči. V dílně při komunikaci a sdílení příběhů s ostatními uživateli jsem si uvědomil, že zdraví, psychické i fyzické je nejdůležitější. Když si najdu lékaře, zajistím si invalidní důchod a potřebné dávky, potom se můžu za podpory pracovníků, věnovat hledání vhodného zaměstnání, které pro mě nebude stresující a které nebude zhoršovat můj zdravotní stav.

Velký zlom nastal ve chvíli, kdy uživatel přijal své onemocnění, začal se s ním postupně vyrovnávat, začal přijímat situaci a s podporou začal řešit psychické potíže.

Postupně jsme pracovali na uspořádání času, organizaci dne, důležitosti si aktivity zapisovat a podporu při dodržování pravidel. V současné době má uživatel psychiatra a psychologa. Má podporu při řešení zdravotních potíží a komunikaci s lékaři. Je invalidní II. stupně, vyplácí se mu pravidelná dávka. Získal důchod vyplacený za období několika let zpětně. Na aktivity pravidelně stále nedochází, ale zvládne se již telefonicky omluvit, domluvit si náhradní termín. Aktivity a schůzky si zapisuje do diáře.

Je zapojený v komunitě ve vesnici, kde žije. Zajímá se o besedy ve městě a jiné kulturní akce. Navázal přátelství s uživateli a stýkají se s nimi i mimo Dílnu sv. Kláry.

To, že přijal svoji nemoc, mu zajistilo pravidelný příjem, přestal být ve velkém psychickém tlaku, že nemá zaměstnání.  V současné době může nabírat sebevědomí, pracovat na harmonogramu dne a do budoucna se zajímat o práci na chráněném trhu.