Jednoho dne se na službu dostavil pan N.. Byl v akutní krizi. Na ruce měl zranění. Sdělil mi, že ho v nemocnici nechtěli ošetřit, protože neměl průkaz pojištěnce. Pan N. neměl kam jít. Předtím bydlel u tety ve Veselí nad Moravou, ale ta ho tam už déle nechtěla a vyhodila ho. Pan N. byl nešťastný, nevěděl, co má dělat, kam má jít. Společně jsme zavolali na pobočku jeho zdravotní pojišťovny. Tam jsme domluvili vystavení prozatímního průkazu pojištěnce, aby se mohl nechat ošetřit. Ten mi zaslali na e-mail a já jsem mu ho vytiskla. S pracovníkem pojišťovny jsme domluvili, že si pan N. přijde nový průkaz pojištěnce vyzvednout na pobočce pojišťovny, protože nevěděl, kde bude bydlet. Jako možnost řešení jsem mu navrhla azylový dům. Poskytla jsem mu informace o azylovém domě (kde ho najde, jaký je přijímací postup). Sdělila jsem mu, že bude muset podstoupit sociální šetření a doložit potvrzení od lékaře o bezinfekčnosti. Jelikož se tu pan N. dlouho nezdržoval, nevěděl, kdo je jeho obvodní lékař. Tuto informaci by mohl zjistit na zdravotní pojišťovně. Jelikož nemá pan N. žádné příjmy, pomohla jsem mu vyplnit žádost o dávku hmotné nouze - příspěvek na živobytí. Tuto si podá na pobočce Úřadu Práce. Při odchodu ze služby byl pan N. klidnější. Děkoval za pomoc a poskytnuté rady. Domluvili jsme se, že v případě potřeby opět přijde.