Na Ukrajině pomáháme už dvaadvacet let, ale ještě nikdy jsme nestavěli kolonu složenou ze dvou devítimístných mikrobusů a jedné velkoobjemové dodávky. Bylo potřeba vyřídit notářsky ověřené povolení k řízení vozidel, zkontrolovat platnost pasů a zajistit zdravotní připojištění. Firma Hartmann nám darovala dvacet palet zdravotnického materiálu, který jsme naložili, ale mikrobusům jsme sedačky v autech nechali – budou se hodit.
Přijeli na PL - UA hranici. Za doprovodu polských policistů přicházela velká skupina Ukrajinců, kteří se po dlouhém několikadenním čekání dostali do vytouženého Polska, kde je mír. Polští celníci i pasová kontrola proběhli bez problémů. Jakmile jsme řekli Charita a humanitární pomoc, byli jsme vyřízeni v tom pozitivním smyslu slova. Ukrajinští celníci byli také velmi přívětiví, jen se ptali, do které nemocnice zdravotnický materiál vezeme. Řekli jsme, že předáme partnerovi a ten zaveze na východ, tak nám ještě poděkovali, že jim pomáháme.
Do Zoločiva jsme přijeli přesně v čase, kdy byl právě přistaven kamion. Na nic jsme nečekali a rovnou přeložili zdravotnický materiál, předali finance a místní dobrovolníci doplnili kamion humanitární pomocí, kterou místní vysbírali mezi sebou. Poté byl kamion vypraven směr východní Ukrajina našemu partnerovi Charitě Lysyčansk, která má přechodné sídlo v Dnipru.
Další den jsme pokračovali do Lvova. Paní Maria, ředitelka školky pro děti z krizových rodin, kterou finančně podporujeme, nás požádala, zda bychom do Čech nevzali pána s chlapcem na vozíku. Hned jsme souhlasili, a když mu zavolala, okamžitě se k němu přidaly dvě maminky s dětmi s postižením, jestli by mohly jet s dětmi s námi také. Jedna z maminek měla s sebou i maminku a kočičku. Hned jsme měli auta obsazená.
V Brně nám v Asistenčním centru dali přednost, protože jsme přijeli s postiženými dětmi. I tak to zabralo hodně času, ale vydrželi to všichni a ve 22 hodin jsme byli ve Znojmě. Cesta zpět byla náročná, ale stálo to za to!